Rum

Na jednotných ustanoveních výroby rumů se bohužel i nadále nedostává. Pouze v šesti zemích, jako jsou:

1) Barbados
2) Britská Guyana
3) Americké Panenské ostrovy (Sv. Tomáš, Sv. Jan, St. Croix, Vodní ostrov)
4) Francouzské zámořské departementy (Guadeloupe, Martinik, Francouzská Guyana, Réunion)
5) Jamajka
6) Velká Británie

je zákonem stanoveno, že uvedené stáří na etiketě výrobku odpovídá minimálnímu stáří zrání, čili věk nejmladšího podílu rumu ze všech namíchaných rumů (jako je tomu u whisky).

U ostatních výrobců rumů má člověk spíše smíšené pocity, protože číslo označující věk, jenž je na láhvi uvedeno, neodpovídá reálnému stáří. Jiné údaje označují průměrné stáří řezaného rumu, vyráběného obvykle metodou SOLERA. Jiní výrobci se zase naopak odvolávají na nejstarší rum, který je v blendovaném nápoji obsažen.
Pro spotřebitele by bylo ku prospěchu, aby se zavedlo u rumů jednotné značení: udání stáří, připuštěné množství cukru-kulérů a dalších uměle dodaných přípravků a vše navíc podléhalo hlavní kontrole, tím by se pak dosáhlo mnohem lepších a kvalitnějších rumů, než je tomu doposud.
Ironie na věci je, že blendři, oproti marketingovým bosům a konzumentům, nemají vůbec rádi žádné udání stáří. Jejich blending platí v chuti a vyzrání, ale ne ve stáří.